Historie muzea
Historické muzeum v Bílsku-Bělé se sídlem na Zámku knížat Sułkowských pokračuje v tradici muzejnictví z počátku 20. století, kdy samosprávy slezského Bílska a haličské Bělé ustavily dvě samostatná muzea. Starší bylo Městské muzeum v Bělé, jež vzniklo na popud profesora bělského gymnázia Erwina Hanslika usnesením městské rady ze dne 19. prosince 1902. Ve stejné době vystoupil s podobnou iniciativou na fóru městské rady sousedního Bílska tamní evangelický pastor dr. Artur Schmidt. Z jeho popudu byl v následujících měsících roku 1903 v Bílsku, Bílé a okolí proveden sběr památek muzejní povahy. Výsledek byl prezentován v červnu 1903 na bílské Střelnici (dnešní BCK) formou výstavy místních starožitností. O několik měsíců později městská rada v Bílsku ustavila Městské muzeum v Bílsku. Uplynula však určitá doba, než byla obě muzea zpřístupněna veřejnosti.
Muzeum v Bělé bylo otevřeno 3. prosince 1904. Zaujímalo čtyři sály v jižním křídle prvního patra radnice a sousedilo s prostorami Občanského spolku (Towarzystwa Obywatelskiego). Tady fungovalo do roku 1920, kdy byla jeho činnost přerušena, exponáty byly uskladněny v jedné místnosti a prostor využíván k jiným účelům. Muzeum bylo znovu otevřeno až v roce 1932, tentokrát v suterénu budovy, kde fungovalo do počátku 2. světové války, kdy bylo uzavřeno. Jeho dlouholetými kurátory byli ředitel katolické lidové školy Franciszek Farny a penzionovaný vedoucí Obecní spořitelny (Komunalnej Kasy Oszczędności) Wilhelm Kroczek.
Muzeum v Bílsku bylo otevřeno pro veřejnost 25. února 1906 v budově tzv. Staré radnice (Rynek 9), kde nepřetržitě fungovalo až do roku 1941. Díky úsilí kustoda, kominického mistra Edwarda Schnacka, byla expozice v meziválečném období významně rozšířena. Od roku 1931 zaujímala osm sálů ve druhém patře budovy a jednu menší místnost ve třetím podlaží, část exponátů rovněž tvořila výzdobu chodby a schodiště. Tehdy se jednalo o jedno z větších regionálních muzeí v Polsku a po muzejních institucích v Katovicích a Těšíně třetí největší ve Slezsku.
V roce 1941 sloučila nacistická okupační správa obě městská muzea do tzv. Heimatmusea se sídlem v Bílé v někdejším cechovním domě (Plac Wolności 7). Tam setrvalo až do konce 2. světové války.
V roce 1945 bylo rozhodnuto o znovuobnovení muzea. Na vzniku a řízení instituce, umístěné do Zámku knížat Sułkowských, se až do roku 1980 zásadní měrou podílel Stanisław Oczko. Městské muzeum v Bílsku bylo otevřeno pro veřejnost 14. února 1947, avšak již v roce 1950 bylo zestátněno a administrativně podřízeno Hornoslezskému muzeu v Bytomi. Plně se opět osamostatnilo v roce 1963 a po vzniku Bílského vojvodství v roce 1975 bylo přeměněno na Krajské muzeum v Bílsku-Bělé. Od 70. let 20. století začaly přibývat jeho pobočky: Muzeum Juliana Fałata (1973), Muzeum textilní výroby (1979), později přejmenované na Muzeum techniky a textilního průmyslu, Muzeum Emila Zegadłowicze (1980-1993), Muzeum v Kętach (1981-2000) a Muzeum dům tkalce (1992). Od začátku roku 2001 se muzeum jmenovalo Muzeum v Bílsku-Bělé s hlavním sídlem na zámku a pobočkami: Muzeem techniky a textilního průmyslu, Vilou Juliana Fałata a Domem tkalce. Na konci roku 2013 byly tyto názvy změněny na: Historické muzeum v Bílsku-Bělé, Stará továrna, Vila Juliana Fałata (Fałatówka) a Dům tkalce.