Historické muzeum v Bielsku-Białej

Kulturní Instituce Samosprávného Slezského Kraje

Sál starého umění

Uspořádání stálé expozice na zámku knížat Sułkowských - hlavním sídle Historického muzea v Bílsku-Bělé - akcentuje, kromě různých fází přestaveb zámku, také hmotné doklady období jeho rozkvětu. Součástí tohoto dědictví jsou restaurované nebo rekonstruované historické polychromie, velké dubové parkety z 19. století sestavené do krásných geometrických vzorů, vyrobené v letech 1818-1822 bílské Preiszlerově továrně na výrobu parket a dýh, jež jsou i v současnosti ozdobou podlah v západním křídle prvního podlaží a široké profilované zárubně a dveřní křídla s profilovanými výplněmi.

Fondy výtvarného umění bílského muzea jsou mnohovrstevné. Umožňují vytvoření atraktivní expozice sochařství, malířství, nábytku a široce chápaného užitého umění, jež vznikalo během několika stovek let od konce 14. století až do poloviny 18. století. V jednom ze sálů jižního křídla tak byla zřízena výstava starého umění. Mezi prezentovanými objekty si lze prohlédnout několik typů vyobrazení Panny Marie, např. jako Madony, Bohorodičky, Zprostředkovatelky milosrdenství a Matky milosrdenství, včetně nejstarší sochy z bílské kolekce, Madony s ptáčkem z konce 14. stol. Stylem krásných madon ovlivněnou postavu Marie ze sousoší sv. Anny Samotřetí a deskový obraz s námětem sv. Anny Samotřetí a také po ikonografické stránce bohaté vyobrazení Madony v plášti z přelomu 15. a 16. století. V antverpské gildě sv. Lukáše vznikl kolem roku 1500 z dubového dřeva vyřezávaný malý domácí přenosný oltář v podobě triptychu s výjevem klanění pastýřů v Betlémě. Zatímco v krakovské dílně jednoho z nejvýznamnějších umělců pozdního středověku Marcina Czarneho byl vytvořen triptych, v jehož nástavci stál zde vystavený archanděl Michael, jak váží duši zemřelého a jedno z křídel s vyobrazením sv. Bartoloměje na přední straně a Bolestného Krista na straně zadní.

V období renesance se pozornost obrátila k člověku a jeho bezprostřednímu okolí. Tematicky i nadále dominovaly náboženské motivy, změnil se však způsob jejich vyprávění. Prvky renesančního způsobu zobrazování projevující se zejména uplatňováním perspektivy při výstavbě obrazového prostoru nebo sochařské kompozice nacházíme na desce s výjevem Kristus před Pilátem, na mramorovém reliéfu se scénou Uvedení Páně do chrámu a na obraze nazvaném Přijetí v Dóžecím paláci z roku 1622.

Evropa 17. století byla v důsledku tehdy probíhajících sociálně-politických a náboženských změn zřetelně rozdělená do dvou - severního a jižního - kulturních okruhů. Sever kontinentu zastupují hlavně holandští a flámští umělci, znázorňující především náměty z každodenního života, např. Na bruslích, krajiny s realisticky vyobrazenými domácími zvířaty jako je Krajina s krávami a kozou z dílny Pauluse Pottera z doby kolem 1650 a kontrfekty představitelů měšťanské společnosti - individuální nebo skupinové, např. Portrét muže v bílém límečku, jenž v roce 1659 namaloval Frans Denys. S holandským prostředím byl také ve styku polský malíř Teodor Lubieniecki, jenž se malířskému umění vyučil v Amsterdamu a je autorem zde vystavovaného Zátiší s Bakchem. Z mytologické tématiky rovněž s oblibou čerpal žák Petra Pavla Rubense Frans Wouters, tvůrce menšího obrazu Diana a Kallistó.

Jihoevropské umění zastupuje zejména plátno reprezentující obrazový typ barokního mystéria s výjevem Klanění pastýřů od janovského malíře Gioacchina Assereta. Z první poloviny 17. století pocházejí dva menší deskové obrazy: Komedianti se džbánem a Komedianti - rytíři, jež vznikly podle prací francouzského kreslíře a mědirytce Jacquese Callota a které znázorňují páry komediálních tanečníků.

Expozice malířství je doplněna několika příklady užitého umění ze 17. a 18. století. Za pozornost stojí pozdně renesanční architektonicky utvářená skříň z 1. čtvrtiny 17. století, dubová truhla zdobená monogramem H.W. a rokem 1698 nebo černá židle s vlastním erbem rodu Platerových vyřezaným na opěradle. Mezi zajímavé exponáty rovněž patří dřevěné truhlice - cechovní pokladny (1674, 1733), v nichž uchovávaly řemeslnické organizace nejdůležitější listiny a pečeti cechu.

Z bohatého výběru artefaktů užitého umění vystaveného v tomto sále stojí za pozornost široký sortiment cínových předmětů. Jedná se o talíře, mísy, korbely, džbány, hrnečky, láhve a několikaramenné svícny vyrobené v předních evropských kovolijeckých centrech, mj. v Norimberku, Württembersku, Chotěboři, Nise, Lwówku Śląském, Hlohově, Lipsku, Vratislavi, Gdaňsku a Těšíně. Prezentované skleněné číše a kalichy představují produkci zejména slezských skláren a pozornost z nich zasluhuje pohár s leptaným a broušeným výjevem z druhé slezské války mezi Pruskem a rakousko-saskou koalicí. Na kupě tohoto kalichu je vyobrazena bitva u Střihomi (Strzegomi) známější jako bitva u Hohenfriedbergu (Dobromierze). Bohatá sbírka keramických předmětů sestává zejména z kameninových džbánů s cínovými víky a obručemi osazenými na okrajích nádob náchylných na poškození, tzv. buncloky z dílen v Boleslavci (něm. Bunzlau, odtud pojmenování bunclok), láhve s krátkými hrdly zdobené maskarony z doby kolem 1600, jež vznikly ve středisku hrnčířské výroby poblíž Kolína nad Rýnem. Většina fajánsových džbánů a korbelů pomalovaných barevným rostlinným, zvířecím, heraldickým a figurálním dekorem byla vyrobena v keramických dílnách, které v 18. století působily ve Slezsku, na Slovensku, v Čechách a na Moravě a v Itálii.

Celou expozici doplňují vitráže s heraldickými výjevy zasazenými do okenních rámů, jež se do muzea dostaly z prostor budov někdejších továrny, která se nacházela v minulém století v Bílsku v ul. Leszczyńskiej a které mají spojitost s rodinou jednoho ze spolutvůrců vlnařského průmyslu v našem městě, Franciszka Strzygowského.

[zprac. TDB]

Footer

Historické muzeum v Bielsku-Białej
address ul. Wzgórze 16, 43-300 Bielsko-Biała
phone sekretariat (pn - pt, 9:00 - 15:00): 33 811 10 35
phone kasa / ekspozycja: 33 817 13 61
e-mail sekretariat@muzeum.bielsko.pl
www www.muzeum.bielsko.pl

Prawa autorskie. W braku odmiennego zastrzeżenia, prawa autorskie do treści niniejszej strony internetowej posiada Muzeum Historyczne w Bielsku Białej. Żadne materiały, poza materiałami określonymi jako materiały do pobrania, znajdujące się na niniejszej stronie internetowej nie mogą być reprodukowane lub przesyłane w jakiejkolwiek formie i w jakikolwiek sposób bez pisemnego zezwolenia jej Właściciela. Treści w materiałach do pobrania nie mogą być w żaden sposób modyfikowane bez pisemnej zgody Właściciela tej strony internetowej.

Zastrzeżenia prawne. Właścicielem i operatorem niniejszej strony internetowej jest Muzeum Historyczne w Bielsku – Białej z siedziba przy ulicy Wzgórze 16, 43-300 Bielsko - Biała. Publikowane na stronie internetowej informacje i cenniki nie stanowią oferty handlowej w rozumieniu art. 66 Kodeksu Cywilnego. Muzeum Historyczne w Bielsku – Białej dokłada wszelkich należytych starań w celu zapewnienia rzetelności prezentowanych informacji. Istnieje jednak zawsze ryzyko pojawienia się pewnych nieścisłości.

Polityka prywatności