Památky textilní výroby

Interiéry Staré továrny ukrývají jedinečnou sbírku strojů a zařízení kdysi provozovaných v textilních závodech v Bílsku-Bělé. Většina byla určena k výrobě vlněných tkanin z mykané příze, včetně slavného bílského sukna. Část z nich byla vyrobena v místních továrnách, jiné se dostaly do „slezského Manchesteru” mj. z Československa, Německa, Velké Británie a SSSR. Čtyři sály jsou totožné s jednotlivými provozy bývalé továrny. V přádelně se vlna zpracovávala na prameny příze. Dominují zde: blok tří mykacích strojů (1895) a dopřádací stroj (samopřed) neboli selfaktor (1890) ze strojírny G. Josephyho v Bílsku, je tu rovněž vlk pro rozvolňování a míchání suroviny („Befama”, 1958). V přípravně se příze připravovala ke tkaní zhotovováním osnovy a útku na soukacích strojích, snovadlech, útkových soukacích strojích a skacích strojích. V samostatné místnosti za proskleným oknem s výhledem na přípravnu se nachází kancelář mistra, jenž dohlížel na práci dělníků. S ní sousedí menší laboratoř, kde se prováděly zkoušky vlny, příze a hotových výrobků. V tkalcovně byla shromážděna sbírka stavů: od nejjednodušších ručních, přes žakárové až po mechanické stavy. Najdeme mezi nimi např. anglický bavlnářský stav od firmy G. Hattersley (1906), bílský soukenický tkalcovský stav systém G. Schwabe (30. léta 20. století) a poválečné bezčlunkové stavy ze SSSR a Československa. Textilie se upravovaly v úpravárně mj. valchováním na valše, počesáváním na počesávacích strojích a nakonec zarovnáváním délky vlasu na postřihovacích strojích. Část sálu zaujímá soubor strojů na výrobu klobouků, mezi které patří: kuželový mykací stroj, odstředivka pro plstění klobouků, dva valchovací stroje, tlakový lis na klobouky, stroj pro úpravu plstěné krempy a tvarovací stroj na úpravu plstěných šišáků z nejrůznějších evropských výrobních závodů z 20. století.