Rekonstrukce interiéru jako domu a soukenické dílny, jež patřila cechmistrovi - představenému cechu, tedy zástupci nejvyššího cechovního vedení. Dům je aranžován do podoby z přelomu 19. a 20. století, tedy do období úpadku ruční výroby, od druhé poloviny 19. století v rychlém tempu vytlačované mechanickými dílnami.

Budovu rozděluje síň na dvě hlavní části - dílenskou, situovanou nalevo od vchodu a obytnou, na pravé straně. Největší místností je dílna. Své místo tady nalezly zejména předměty úzce spojené s činností tkalce. Největší pozornost zasluhuje mohutný tkalcovský stav s listovkou z poloviny 18. století, využívaný pro výrobu vlněných tkanin a rovněž předměty používané ke zhotovení a snování osnovy. Část této místnosti je určená pro kancelářskou práci, spočívající ve vyřizování cechovních záležitostí, rozhodování nejrůznějších sporů a svárů mezi jeho členy. Zde jsou uloženy mj. cechovní listiny a památky a také železná truhlice, která byla kdysi svého druhu „cechovním trezorem“. Místnost sloužila zároveň jako ložnice a obytná místnost pro čeledína, proto jsou u kamen vystaveny předměty jeho každodenního užitku.

Z dílny vede přes přední část síně cesta do kuchyně, místnosti, ve které se soustředil život celé rodiny. Zde se vařilo a jedlo, zde trávily volný čas děti, zde ostatně trávila celé dny hospodyně, jež se navíc ve svém volném čase věnovala šití, vyšívání a jiným ručním pracím. Právě kuchyně byla místem každodenních setkání s rodinou či sousedy a obecně i společenských kontaktů.

V této místnosti jsou proto vystaveny exponáty dvojího druhu - vedle kuchyňského nádobí a náčiní jsou zde předměty související s tkalcovstvím, avšak používané ženami a dětmi při pomocných pracích: kolovrátek, anebo taky motovidlo - svého druhu měřidlo, na nějž se navíjela na kolovrátku soukaná příze. Pro srovnávací účely zde byl umístěn menší tkalcovský stav z druhé poloviny 19. století z okolí Bílska. Vyráběly se na něm lněné, lněné a vlněné tkaniny anebo vlněné tkaniny, avšak o polovinu užší než v řemeslnické dílně. Zrovna tento stav je rovněž využíván k praktickým ukázkám tkaní pro návštěvníky.

Vedle kuchyně se nachází ložnice a v jistém smyslu i reprezentativní místnost majitelů domu, běžně však používaná pouze svátečně, vybílená, s dýhovaným nábytkem z přelomu 19. a 20. století.

Expozici doplňují v síni umístěné dřevoryty s tkalcovskou tematikou od Jana Wałacha.

Dům tkalce je originálním příkladem historické dřevěné architektury nejenom na území našeho města, ale i v celostátním měřítku. Je to svého druhu ojedinělý pokus o přiblížení práce městského řemeslníka, v plné míře utvářeného mocnou cechovní organizací.